V  letech 2007 a 2008 bylo do bývalé pískovny v Lužci nad Vltavou navezeno  2800 tun popílků z teplárny v Praze-Malešicích  (nejedná se o zařízení pro energetické využití odpadů  ZEVO, nýbrž o teplárnu zásobující teplem okolní sídliště, pozn. red.). Na navážení se podílely společnosti Demorecykla, s. r. o., Pikaso, s. r. o.,  a  SK Trans,  s. r. o.

Pomoci má studie

Opakovanými rozbory bylo zjištěno, že odpadní popílky obsahují nadlimitní množství těžkých kovů a jejich uložením do pískovny,  a částečně do vody, došlo k ohrožení životního prostředí jak z hlediska zákona o vodách, tak i z hlediska zákona o odpadech. Za  porušení obou zákonů vede s uvedenými firmami Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha správní řízení o sankci, na základě kterého bude dále vedeno správní řízení o nápravných opatřeních.

V reakci na správní postupy ze strany ČIŽP, ještě v průběhu správního řízení zadala společnost Demorecykla, s. r. o.,  zpracování studie. Jejím záměrem bylo vyřešit odstranění popílků z lokality, a tím napravit jejich chybné uložení.

Zpracovaná studie byla předána ČIŽP k odbornému vyjádření. Od počátku ledna  byly zahájeny práce první etapy spočívající v systematickém sondování navezených popílků a jejich rozboru v akreditované laboratoři. Po  úplném odtěžení celého množství navezených odpadních popílků  bude následovat odběr vzorků podzemních vod v pískovně a jejich analytický rozbor. Výsledky analytického rozboru ČIŽP posoudí a rozhodne, zda v  pískovně proběhnou další  sanační zásahy. 

Stále méně popílků

Obecně lze říci, že při nevhodném nakládání s popílky ze spalování uhlí může být v konkrétních lokalitách negativně ovlivněno životní prostředí, a to zejména zvýšeným obsahem těžkých kovů. V některých popílcích je nacházena rovněž zvýšená míra radioaktivity. Problémem v ČR je skutečnost, že stále více subjektů (teplárny a elektrárny) vykazuje pouze minimální vznik odpadů tohoto typu.

Není to však způsobeno tím, že by tato komodita při spalování uhlí již nevznikala, nýbrž tím, že vznikající popílky jsou nově vykazovány jako výrobky. Pro nakládání s těmito výrobky neplatí tak přísné povinnosti jako pro nakládání s odpady, i když vlastnosti a složení materiálu jsou stejné. Tyto popílky, nově vykazované jako výrobky, jsou následně ukládány při různých rekultivacích i na nezabezpečený povrch terénu, což ve vztahu k ochraně životního prostředí a složení popílků může znamenat rizika pro konkrétní lokality. Podobné případy může ČIŽP efektivně řešit pokud se podaří prokázat, že s popílky bylo nakládáno jako s odpady. V případech, kdy je zjištěno, že popílky jsou vykazovány jako výrobky, je z pohledu platné legislativy řešení výrazně složitější a většinou bohužel nevede k úplnému vyřešení problému v dané lokalitě.

Zdroj: ČIŽP

- jhm -