Jedním z problémů průmyslové ekologie je způsob nakládání s PCB či zařízeními, která PCB obsahují, obsahovala či obsahovat mohla. V této souvislosti mně byl položen dále uvedený dotaz. Pro jeho zodpovězení jsem požádal o spolupráci pana ing.Václava Vučku, CSc, emeritního náměstka ministra životního prostředí, který se tímto problémem v posledních letech (a to i pro potřeby MŽP) intenzivně zabýval.
Výsledkem jeho práce je dvoudílný článek, jehož první díl uvádíme zde, druhá část vyjde v příštím čísle o měsíc později.
Dotaz: Právní požadavky na nakládání s PCB se v ČR od roku 2001, kdy byly poprvé zakotveny v zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech, několikrát měnily a doplňovaly, i když výchozí podklad pro ně, směrnice EU z roku 1996, se nikterak neměnil. Co vlastně platí dnes? Čím se máme řídit? Za co nám hrozí pokuta? Názory odborníků a výklady úředníků nejsou úplně jednotné.
Nebezpečné vlastnosti PCB, především jejich zdravotní risikovost a persistence, jsou známy již několik desítek let. Učinily z těchto sloučenin podobné nebezpečí pro životní prostředí, jako znamenalo před nimi například DDT. Jejich výroba a použití se v jednotlivých zemích světa omezovaly a zakazovaly již od sedmdesátých let minulého století. To však nestačilo, bylo zřejmé, že je třeba organisovat na úrovni státu i odstranění těch, které jsou v různých zařízeních, odpadech i v životním prostředí. Pro nás jsou zajímavé a zásadní aktivity Evropské unie.
V roce 1996 byla přijata Směrnice č. 96/59/ES „ke zneškodňování polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů (PCB/PCT)" (dále jen „směrnice"). V tomto dokumentu je zakotvena povinnost, která je odborné veřejnosti všeobecně známa, že s PCB se rozloučíme do konce roku 2010. V zásadě to stále platí; na cestě k tomuto rozumnému cíli ale vzniklo - vcelku zbytečně - několik komplikací, které jeho zajišťování ztěžovaly a do jisté míry znejasňují dosud. Pokusím se velmi stručně (a tudíž někde nutně zjednodušeně a neúplně) popsat vývoj a stav této problematiky.
Již zmíněný dokument EU, určený pro (nikoli přímou) aplikaci v jednotlivých státech Unie, nebyl prost nejasností. Jen pro ilustraci lze uvést účelovou, ale nedomyšlenou základní definici pojmu „PCB" pro užití této směrnice, která zavádí jiný obsah uvedeného pojmu, než jak se používá v běžném chemickém označování a v zavedené technické praxi. Směrnice vlastně zavedla zvláštní rovnici
PCB=PCB+PCT+tři další vyjmenované organické sloučeniny,
ovšem s tou úpravou, že to platí pro veškeré směsi, obsahující vyjmenované látky v množství (koncentraci) převyšujícím 50mg/kg.
„Dvojí" PCB přináší zmatky dodnes. A to zejména proto, že v českém zákonodárství nebyl (a není) tento dvojí obsah základního pojmu prakticky vůbec respektován. Další nejasností, která dále komplikuje výklad, je skutečnost, že do výše uvedené definice spadají i kontaminované zeminy, případně kontaminované stavební konstrukce, i když nejsou odpadem. Odpovídají definici PCB jako heterogenní směsi - pochopitelně, pokud podíl vlastních chemických látek („PCB") přesahuje 50mg/kg. Tato skutečnost se často pomíjí.
V rámci implementace unijního práva byla směrnice o PCB inkorporována do zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon"). Nebylo to však provedeno příliš zdařile. V dalších novelách tohoto zákona byla problematika PCB znovu upravována ještě třikrát (naposledy zákonem č. 34/2008 Sb.), ale ani toto poslední a platné znění neobsahuje všechna ustanovení směrnice (viz dále).
Za stěžejní části právní úpravy a z ní vyplývajících povinností lze považovat (kromě již výše uvedené definice předmětu této úpravy, která je uvedena v § 26 písm. a) zákona) následující odstavce dnes platného zákona, které považuji za potřebné citovat:
Z paragrafu 26:
b) zařízením obsahujícím PCB je každé zařízení, které obsahuje nebo obsahovalo PCB a nebylo dekontaminováno,
c) zařízením obsahujícím PCB a podléhajícím evidenci je zařízení obsahující PCB [písm. b)] s celkovým objemem náplně PCB více než 5 litrů,
d) zařízeními, která mohou obsahovat PCB a podléhajícími evidenci jsou olejové transformátory, kondenzátory s kapalným dielektrikem, rezistory, indukční cívky a další elektrotechnická zařízení plněná elektroizolační kapalinou, hydraulická důlní zařízení, vakuová čerpadla, průmyslová zařízení s ohřevem teplonosnou kapalinou (duplikátory, obalovny silniční drti a podobně) nebo části těchto zařízení obsahující více než 5 litrů kapalin.
Z paragrafu 27:
(1) Vlastníci PCB a odpadů PCB jsou povinni je odstranit a vlastníci, popřípadě provozovatelé zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci a zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci jsou povinni tato zařízení dekontaminovat nebo odstranit v souladu s tímto zákonem v nejkratší možné době, nejpozději však do konce roku 2010, pokud neprokáží, že zařízení neobsahuje PCB. Transformátory, jejichž provozní kapalina obsahuje 50 - 500 mg/kg PCB mohou jejich vlastníci, popřípadě provozovatelé dekontaminovat nebo odstranit až na konci jejich životnosti.
(7) Pokud vlastníci, popřípadě provozovatelé zařízení, která mohou obsahovat PCB [§ 26 písm. d)], do 31. prosince 2009 způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem ministerstvu neprokáží, že jejich zařízení neobsahuje PCB, považují se tato zařízení za zařízení obsahující PCB.
(8) Vlastníci PCB, odpadů PCB a vlastníci, popřípadě provozovatelé zařízení obsahujících PCB jsou povinni do 31. března 2009 vypracovat a zaslat ministerstvu plán postupného odstranění PCB, odpadů PCB a zařízení s obsahem PCB nebo plán dekontaminace odpadů PCB nebo zařízení s obsahem PCB pro období 2009 až 2010. Tyto plány musí být splněny nejpozději do 31. prosince 2010.
(9) Fyzické osoby oprávněné k podnikání a právnické osoby, které jsou vlastníky, popřípadě provozovateli zařízení obsahujících PCB, která nepodléhají evidenci, jsou povinny vypracovat seznamy těchto zařízení, stanovit časové lhůty pro vyřazení těchto zařízení z užívání a pro jejich odstranění, předat vyhotovené seznamy do 31. prosince 2008 ministerstvu a postupovat podle nich.[1]
Z paragrafu 39:
(8) Podnikatelé, kteří provozují zařízení obsahující PCB a podléhající evidenci podle § 26 písm. c) nebo provozují zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci podle § 26 písm. d), nebo vlastní nebo drží PCB definované v § 26 písm. a) nebo vlastní odpady perzistentních organických znečišťujících látek podle § 27a odst. 1, jsou povinni vést samostatně evidenci o tomto zařízení, PCB a odpadech perzistentních organických znečišťujících látek v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a oznámit tuto skutečnost ministerstvu nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tak již neučinili. Změny v evidovaných skutečnostech jsou tito podnikatelé povinni ohlásit ministerstvu neprodleně poté, co ke změně došlo. Způsob ohlašování změn v evidovaných skutečnostech stanoví prováděcí právní předpis. Tato povinnost se nevztahuje na laboratorní standardy používané ve výzkumu, vývoji, zkušebnictví či zdravotnictví.
Vedle toho je nutné upozornit na Vyhlášku č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB (dále jen „vyhláška"), která přesto, že obsahově odpovídá ustanovením odpadového zákona z roku 2001, platí stále bez jakékoli novelisace. Stěžejní význam této vyhlášky spočívá v tom, že specifikuje, jakým způsobem se má prokazovat nepřítomnost PCB v zařízeních a stanovuje způsob evidence zařízení a látek s PCB.
Dalším východiskem, které je třeba zdůraznit, je existence zákazu výroby, dovozu a distribuce polychlorovaných bifenylů v ČR, kterou založil zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách ... Tento zákaz platí od 1.1.1999.
Prokázané neplnění výše uvedených principielních povinností i některých dalších je postižitelné pokutou. Přesné dikce důvodů (správních deliktů) i výše možných pokut jsou uvedeny v zákoně, v paragrafu 66, především v odst. 2 a 3.
Mohlo by se zdát, že je všechno vcelku jasné a nezbývá než odpovědně plnit stanovené úkoly a povinnosti. A v případě jejich neplnění platit pokuty. Skutečnost je poněkud odlišná; na některé významnější existující nejasnosti chci v dalším upozornit.
1. Na jaká zařízení (z hlediska doby jejich výroby či dovozu) se vlastně zákon vztahuje?
Kromě toho, co ze zákona (z výše citovaných vybraných ustanovení) vyplývá a co je vcelku jasné a pochopitelné (i když zřejmě ne vždy respektované - jde asi hlavně o aplikaci taxativního výčtu zařízení v § 26 písm. d), se naskýtá otázka, zda existuje nějaké datum, od kterého se už všechna předmětná vyrobená nebo dovezená zařízení považují za taková, která PCB neobsahují a nemohou obsahovat (protože vlastně je to zakázané, nevyrábí se atp. - viz zákonný zákaz výše). Nabízí se sice logická myšlenka, že směrnice a její prvotní česká aplikace měly pochopitelně na mysli zařízení v době jejich vzniku existující. Zvlášť se to jistě týká českého zákona, který vstupoval v platnost tři roky po zákazu PCB. Ale nikde to jednoznačně napsané není. Navíc okolnost, že dnešní platné znění zákona vznikalo postupně v průběhu osmi let a to částečně opakováním původních dikcí a přidáváním jiných textů, včetně stanovení nových, aktuálních časových termínů plnění stanovených požadavků, vytváří spíše dojem o časové universální platnosti stanovených požadavků. Záležitost je řešena částečně vyhláškou v jejím § 3 odst.2, ovšem jen cestou náhradního způsobu prokazování nepřítomnosti PCB ve stanovené formě a za určité podmínky, která v zásadě omezuje použití tohoto způsobu jen na hermetisovaná zařízení.[2]
V této souvislosti a jako důkaz složitosti problému považuji za potřebné se zmínit o odpovědi na dotaz č. 15 (viz EKONOVINY, ročník 2008). Tazatel se táže, zda má vést předepsanou evidenci o transformátoru, rok výroby 2005, když (dále cit.) „V předávacím protokolu transformátoru je poznámka: "V době dodávky je hodnota PCB oleje menší než 1 ppm podle DIN 51527. Halogenisované uhlovodíky nejsou přítomné. Prosím odpovědět, zda se jedná o zařízení které obsahuje PCB dle § 26 pís.d) zák.č. 185/2001Sb. a jsme povinni vést evidenci a zařízení ohlásit ministerstvu."[3]
Na uvedenou otázku argumentuje odpovídající pouze základní definicí o tom, co to je PCB (z hlediska zákona) a na základě toho dospívá k názoru (cit.): „Závěr tedy zní, že zařízení s tímto transformátorovým olejem nespadá do zařízení s PCB dle zákona o odpadech." Tento závěr je dle mého názoru přinejmenším nepřesný. Matoucí je mj. i tím, že nepoužívá dikci zákona. Zákon nezná „zařízení s PCB", ale (v této souvislosti) „zařízení, které může obsahovat PCB a podléhá evidenci" a tazatel (vlastník transformátoru) má povinnost prokázat, že jeho zařízení PCB neobsahuje. Zákon i vyhláška obsahují všechny podrobnosti o tom, jak se to má učinit a jako podklad prokázání nepochybně nepostačí citovaná „poznámka v předávacím protokolu". Zvlášť je třeba upozornit na ustanovení § 27 odst.7 zákona, které stanovuje nejpozdější termín pro toto prokázání i důsledek případného nesplnění tohoto termínu.
K tomu je třeba uvést ještě tři poznámky:
- Časově neomezený požadavek zákona prokazovat nepřítomnost PCB v zařízeních, vyrobených (dnes už) deset let po uzákonění zákazu výroby, dovozu a užívání této látky, je při nejmenším velmi zvláštní a zřejmě zcela ojedinělý a jeho smysl a účelnost nepochybně diskutabilní. Nic z toho ovšem není argumentem pro jeho nedodržování.
- Není vyloučeno, že v letošním roce spatří světlo světa novela vyhlášky. Ta však nemůže zrušit ani nijak upravit ustanovení zákona.
- Ministerstvo životního prostředí, odbor odpadů, vydalo v listopadu 2008 Metodický pokyn o postupu při evidenci a prokazování nepřítomnosti PCB v hermeticky uzavřených elektrických zařízeních ve smyslu § 26 a § 27 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění. Zmíněný pokyn je k disposici na www stránkách MŽP a VÚV TGM., v.v.i., odbor CeHO. Z důvodů, které jsou patrné z předchozího výše uvedeného textu k této věci (ale i z jiných), je obtížné považovat věcný obsah tohoto pokynu za nesporný. Na mysli je třeba mít i skutečnost, že takovýto pokyn není součástí našeho právního řádu, jeho závaznost pro podnikatelskou sféru je proto nulová a jeho vymahatelnost dozorovými orgány velmi problematická.
Ve druhé, závěrečné části si přečtete o:
- správné interpretaci výsledků laboratorního stanovení PCB,
- o tom, co se věcně považuje za „odstranění" podle § 27 odst.1 zákona,
- vztahu PCB a POPs (perzistentní organické znečišťující látky).
Václav Vučka
- Tato povinnost přesahuje věcně povinnosti, stanovené směrnicí, je tedy zpřísňující aktivitou MŽP.
- Vyhláška stanoví, že provozovatel nebo vlastník zařízení, které může obsahovat PCB, může v případech, kdy jde o zařízení, obsahující původní provozní kapalinu, se kterou nebylo nijak manipulováno ani nebyla doplňována, nahradit předepsaný protokol o stanovení obsahu PCB prohlášením výrobce zařízení „o nepřítomnosti PCB" (podrobnosti viz vyhláška).
- Je třeba poznamenat, že otázka je mírně nepřesná. Paragraf 26 odst. d) zákona obsahuje ustanovení o zařízeních, která mohou obsahovat PCB, (nikoli „obsahují"). Z dalšího je patrné, že se nejedná o bezvýznamnou nepřesnost.
